Elektrický náboj

Látky obsahují elektricky nabité částice. Tyto částice - protony a elektrony, nesou elektrický náboj, zkráceně náboj  /Q/. Zavedením pojmu náboj vyjadřujeme schopnost částic působit na sebe elektrickými silami, které jsou řádově 10³⁹krát větší než gravitační síly mezi těmito částicemi. Pro měření náboje používáme jednotku coulomb  /kulón/ /C/ = coulomb [kulomb], značka C - hlavní jednotka elektrického náboje v soustavě SI; 1 C je náboj, který proteče vodičem při stálém proudu 1 A za dobu 1 s. Užívá se též název ampérsekunda (C = A•s). Nazván podle Ch. A. de Coulomba. .
Všechna měření světčí o tom, že náboj protonu a náboj elektronu jsou nejmenší náboje, které mohou existovat. Nazýváme je elementární /základní/ = částice elementární, nejmenší, základní hmotné objekty tvořící látku nebo pole. Ve starším pojetí hmotné objekty schopné samostatné existence alespoň po jistou dobu. V současnosti známo více než 200 elementárních částic, mj. foton, elektron, proton, neutron, neutrino, mezony, hyperony. Viz též rezonance. - V moderním pojetí dále nedělitelné částice, z nichž některé, tzv. kvarky, nejsou samostatně pozorovatelné a vytvářejí těžší částice, např. protony a neutrony.
Elementární náboj je:

elementární náboj, značka e - nejmenší elektrický náboj, který je roven velikosti náboje protonu:

e = 1,602 177 33•10^-19 C

Elektrický náboj nabitých těles je vždy celistvým násobkem elementárního náboje (s výjimkou kvarků). Jeho hodnota se nemění vnějšímy vlivy, např. rychlým pohybem. Elementární náboj je nesmírně malý. Nelze jej oddělit od částic, které jej nesou.
Pojem elektrický náboj vznikl v době, kdy se ještě nevědělo nic o elektronech a protonech. Z té doby se uchovaly často používané obraty, jako přenášet náboj, náboj je rozložen apod. Vždy si však musíme uvědomit, že nejde o samotný náboj, ale současně o částice, které náboj nesou.
K rozlišení nábojů používáme název vázaný náboj  a volný náboj . Vázaný náboj nelze přenášet, volný náboj můžeme přemístit.
Každé těleso má obrovský počet elektricky nabitých částic. Je-li počet protonů a elektronů v tělese stejný a jsou-li tyto částice v tělese rovnoměrně rozloženy, nepozorujeme žádné elektrické síly kolem tělesa. Říkáme, že těleso je elektricky neutrální.

Třením nebo jiným způsobem můžeme převést některé volné elektrony z jednoho tělesa na druhé. Získáme tak elektricky nabité těleso. V tělese, ze kterého jsme odebrali elektrony, převažuje vliv elektrických sil působených protony. Takové těleso je kladně nabito. Naopak těleso, na kterém se shromáždí více elektronů než odpovídá neutrálnímu stavu, je záporně nabito. Z fyzikálních pokusů se skleněná tyč nabíjí kladně, kdežto vinidurová tyč se třením nabíjí záporně. Při tření přecházejí elektrony ze skleněné tyče na tkaninu a naopak z tkaniny na vinidurovou tyč.
Pokus:  Válcovou nádobu nabijeme a přenášením náboje malou kuličkou na elktrometr zjišťujeme, jaký je volný náboj na různých místech nádoby. Největší náboj přeneseme z hran nádoby a menší z rovinných nebo málo zaoblených částí povrchu tělesa.
Ve vnitřní části nádoby však volný náboj vůbec není. To tedy znamená, že náboje přenášené při tření látek zůstavají na povrchu těles.
Protony se přenášení nezúčastňují, protože je nelze tak snadno oddělit z atomu jako elektrony. V elektricky neutrálním tělese každý proton váže jeden elektron. Mnoha pokusy se zjistilo, že platí zákon zachování elektrického náboje: Elektrický náboj se nedá vytvořit ani zničit.
Dále víme, že celkový počet kladně nabitých částic v přírodě je stejný jako počet částic nabitých záporně. Vyjadřujeme to tvrzením, že příroda jako celek je elektricky elektricky neutrální.
Neznamená to ovšem, že by se mohly určité části přírody elektricky nabíjet, např. při bouřce vznikají mezi jednotlivými mraky nebo mezi mrakem a zemí odlišné náboje.

Některé tkaniny se při nošení samovolně nabíjejí tzv. elektrostatickými náboji / náboji v klidu /. Tento jev je nejen nepříjemný, ale ve výbušném prostředí dokonce velmi nebezpečný. Elektrostaticky se rovněž nabíjejí některé další výrobky, např. papír při převíjení, plasty atd. Elektrostatický náboj se získá také při čerpání benzínu. V době přečerpávání benzínu musí proto být cisterny uzemněny, aby se náboj sváděl do země a nemohl se hromadit na cisterně.
Větší elektrostatické náboje získáme pásovým generátorem. Náboj vzniká třením látkového pásu o destičku z plastu, snímá se z pásu hroty a shromažďuje se na kouli v horní části přístroje.